Musela jsem se 3x naštvat

Jmenuji se Petra, je mi 42 let a musela jsem se na sebe 3x hodně naštvat, abych se sebou něco udělala.

Váhu jsem do mých čtyřiceti let téměř neřešila, jen do té míry, asi jako každá druhá žena, jednou jsem si připadala hezky štíhlá, jindy méně, ale v podstatě jsem pro to nemusela nic moc dělat. Občas jsem si zacvičila, nic pravidelného, na nedostatek pohybu jsem si ale nikdy nemohla stěžovat. Pravdou je, že k štíhlé postavě mi vydatně dopomáhal stres, kterého jsem si  od mých dvaatřiceti let „užívala“ skutečně vydatně, začali jsme stavět dům, v tu stejnou dobu mi vážně onemocněl manžel, takže jsem s váhou „nahoru“ neměla problémy.

Během šesti následujících let bylo období pro mě psychicky dost náročné, měli jsme ovšem to štěstí, že se u nás situace krásně zklidnila, manžel se uzdravil, dům jsme dostavěli a přestěhovali se. Poté doba stresu a strachu zmizela a nastal čas klidu, pohody a na mě se pomalu, ale jistě začala usazovat kila, nenápadně, ale jistě, a bohužel i trvale. Za línou osobu se nepovažuji, ale sportu jsem tedy nepropadla, s pravidelným cvičením jsem začala z nutnosti, a to díky bolesti zad. Před 4 lety jsem začala chodit na power yógu a před rokem na pilates, to mám tedy cílený pohyb 2x do týdne, víc nejsem ochotná dát. S velkým domem, velkou zahradou, dvěma mužskými v domě člověk stejně moc neposedí.

V době mých čtyřicetin jsem se cítila váhově ještě v pohodě, ovšem po vánocích jsem se poprvé zděsila, protože moje váha prvně v životě ukázala na prvním místě sedmičku. Do té doby jsem si spokojeně žila s 68 kilogramy a velikostí 42. Najednou jsem zjistila, že mých milovaných 68 kilogramů už nemám, sice mě to vyděsilo, ale stále jsem se nerozzlobila – měla jsem pocit, že se „to“ vrátí samo. Nevrátilo…..

Váha mi poté začala narůstat, už nikoliv pomalu a plíživě, ale poměrně rychle. Během jara jsem měla více než 72 kg, 73 jsem nějakým záhadným způsobem přeskočila a v lednu letošního roku 2013 váha na preventivní prohlídce u mého obvodního lékaře ukázala úctyhodných 74,8 kilogramu!!! V době minulé preventivní prohlídky, což byly dva roky nazpět, jsem trvale hlásila vždy na otázku mé váhy neoblomně 68 kilo s dovětkem, že se ze zásady nevážím. Takže při pohledu do mé lékařské karty se panu doktorovi orosilo čelo a jako útěchu mi sdělil, že ač jsem „nám nějak vyběhla“, mám konečně pořádný tlak, jako normální ženská a né ten podvyživený, jako dříve. Jako útěcha to zapůsobilo jen velmi slabě, vzhledem k tomu, že jsem s krevním tlakem neměla žádné problémy. Ale stále jsem se nenaštvala dost…..

To první velké a rozhodující naštvání přišlo letos v květnu, kdy jsem se jednou po úspěšném projedeném a procpaném víkendu na sebe podívala ve spodním prádle do zrcadla a nastal velký šok, pohled k pláči, zírala jsem na tu neskutečnou figuru, skutečně to nebyl pěkný pohled a řekla jsem si dost, takhle to prostě nejde. Jje ti něco přes čtyřicet, co budeš dělat v padesáti, šedesáti?

Asi bych měla shrnout celý můj váhový nárůst během doby od porodu, což je 19 let nazpátek. Po porodu jsem měla 64 kilo, během let jsem se ustálila na mých oblíbených 68 kilogramech, které mi vydržely spoustu let. Najednou při konečné váze téměř 75 kilo jsem si lehce spočítala, že během 19ti let mám na sobě 11 kilo. Bohužel víc jak půlku za dobu tak dvou tří let, což byl nezměrný šok.

S velikostí 42 jsem se pochopitelně už dávno rozloučila. Po této smutné bilanci jsem sedla k počítači s tím, že prostě musím najít pomoc, kdo mě zachrání, kdo mi pomůže. Narazila jsem na nabídku Světa zdraví, ani nevím proč jsem se zaměřila právě na ně, snad proto, že mají pobočky po celé republice a tedy i v Kolíně, což je nejblíže od mého bydliště. Vyplnila jsem přihlášku na vstupní konzultaci a události nabraly rychlý spád. Během pár dnů už jsem seděla naproti mému budoucímu výživovému poradci.

Ten mě postavil na jejich „zázračný“ přístroj, který mě nejen zvážil, ale na lístečku vyjel ještě spoustu dalších informací, z kterých jsem se pak ještě 2x rozzlobila a bylo rozhodnuto. Takhle to prostě dál nejde a já jdu do programu Světa zdraví. Druhé naštvání spočívalo v tom, že tento „zázračný“ přístroj mi spočítal při momentální váze a věku (42 let) můj metabolický věk, který činil 53,3 let, což se mi zatmělo před očima!!!

No a to třetí naštvání nastalo při pohovoru s výživovým poradcem, který mi sdělil, že málo piju, že nedodržuji pitný režim! Já a málo pít? Tak to už jsem viděla rudě. Já,která velmi dbám na pitný režim, vypít víc jak 3 litry denně je pro mě běžná rutina. Když jsem se silně ohradila, že to není možné, tak mi můj výživový poradce s klidem jemu vlastním sdělil, že sloužím pouze a jenom jako průtokový ohřívač vody, a to, že piju hodně, mi vlastně k ničemu není, protože díky tuku, který mi obaluje vnitřní orgány, tak se voda nedostane tam, kam má a jen skrz mě proteče. To byla poslední kapka!

S velkým nasazením jsem se pustila do nového doporučeného stravovacího režimu, který nebyl až tak pro mě velkou novinkou, velká změna v mém stravování nenastala,  podle mě mým velkým problémem byla obrovská chuť na sladké, nepravidelnost v jídle a následný „vlčí hlad“, po kterém jsem se dokázala přejíst a přecpat až tak, že jsem byla zralá si jít lehnout, bylo mi vždy těžko, špatně, prostě nedobře po celém těle. Dlouhodobě nejím smažené, po tom mi bylo vždy hodně těžko a bývala jsem po smaženém obědě nepoužitelná, uzeniny ,kromě kvalitní šunky, jsem vyřadila z našeho rodinného jídelníčku víc jak před rokem, kdy měl manžel problémy s vysokým cholesterolem, tmavé pečivo jíme už spoustu let, nevařím tučná a těžká jídla, nezahušťuji moukou, bílou mouku nahrazuji částečně moukou celozrnnou, a přesto jsem stejně měla problém s váhou, šla jsem na to vyloženě špatně, jedla jsem nepravidelně, pak jsem se přecpávala a dostala jsem se do bludného kruhu, ze kterého mi ukázali cestu až ve Světě zdraví.

Základem se mi stal naprosto pravidelný režim stravování, striktně dodržuji režim – snídaně – svačina – oběd – svačina – večeře, někdy i druhá večeře. Zjistila jsem, že při tomto rytmu mi stačí mnohem menší porce, než dřív, z doporučených potravin jsem si vybrala to,co mi nejvíc chutná, ale co se hlavně stalo a co stále nedokážu pochopit – zmizela chuť na sladké a nemám potřebu se přecpávat a pak se ještě dorážet „sladkou tečkou“! To je pro mě absolutně úžasné. Neznamená to, že jsem se úplně sladkého vzdala, ale použiju jej jako např. svačinu, ať je to jogurt, ochucený tvaroh či kousek pečeného koláče. Ovšem celou Milku už rozhodně nespořádám, nemám na ni vůbec chuť ...

Nemůžu říct, že by nyní existovalo něco, na co bych měla chuť a přitom si řekla – ne, to nesmím, byla bych zase tlustá, nic takového neexistuje, jím vše, co mi chutná a váha začala velmi rychle klesat. Při vstupu do programu Světa zdraví jsem si dala jako cíl se dostat opět na svých 68 kilo a velikost 42, což se mi podařilo po úbytku prvních tří kilogramů, nedokáži popsat tu obrovskou radost, kdy jsem oblékla své staré, oblíbené džíny, které již několik let zahálely na ramínku v šatně. Při každé návštěvě mého výživového poradce přicházela velká pochvala při pohledu na „zázračný“ přístroj, který ukazoval vždy úbytek kilogramů.

Zkrátka, za dobu trvání tříměsíčního programu Světa zdraví se mi povedlo shodit krásných 8 kilogramů, takže jsem se dostala na váhu nižší, než bylo mých požadovaných 68 kilo, váha se mi ustálila na 67 kilogramech! O reakcích mého okolí bych mohla dál sáhodlouze psát, je to naprosto úžasné, jak si toho lidé kolem mě všímají, rodina, přátelé, kolegové v práci i jen lidé, kteří mě vidí jen jednou za čas. Mám pocit, že jsem omládla, díky shozeným kilogramům jsem se vlastně jakoby vrátila do doby, kdy jsem takhle normálně vážila … jen už si nepamatuju, kdy to vlastně bylo!

Jsem šťastná, že jsem do toho šla, že jsem se po tom mém prvním naštvání u zrcadla jen neuklidnila, protože to bych si nešťastně kynula pěkně dál a kam by to až pokračovalo, tak na to se ani neodvažuji pomyslet. Je smutné, že si člověk musí zaplatit ve více jak čtyřiceti letech pomoc, aby ho někdo naučil správně jíst. Snad by zdravá výživa a zdravý životní styl měly být součástí výuky už na základních školách, ale to já nevyřeším.  Já měla to štěstí, že jsem se obrátila na skutečné odborníky, kteří umějí pomoci a hlavně pomáhat chtějí. Ještě jednou – moc děkuji Světe zdraví!

P.S.

Moje cílené hubnutí díky Světu zdraví se mi trochu prodražilo, to víte, ono kupovat nový šatník, to není nic levného, ale zato je naprosto úžasný pocit, když se do všeho vejdete, krásně vám to padne a navíc vám to sluší, to je prostě pocit k nezaplacení……

Petra Horálková

18. 9. 2013

Petra Horálková PŘED - Příběhy a zkušenosti klientů Světa zdraví BeIN - Kolín Petra Horálková PO - Příběhy a zkušenosti klientů Světa zdraví BeIN - Kolín

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.